Cyklovýlet: Jedeme na kole zpět do Úval

Pro někoho se návštěva Moravy znamená především víno, ženy a zpěv, pro nás je to spíše víno, kola a památky. Poslední víkend v červnu jsme nelenili a s přítelem jsem si udělali jsme si pěkný víkend nedaleko Valtic. Kola jsem samozřejmě vzaly s sebou. A co jsme při našich cestách objevili?

18,9 km – Lednice

Lednice nás uvítala s otevřenou náručí…no tedy vlastně, ani ne. Přijeli jsme asi v půl desáté a nenašly jsem jedinou otevřenou kavárnu, kde bychom si mohli dát ranní kávu. Vše otevírá až v deset hodin stejně tak jako zámek.

Dovnitř jsme nešli, protože prohlídku už jsme absolvovali v loňském roce. Raději jsme skrz okénko nahlédli do skleníku a prošli se po parku. Pozor! V lednickém zámeckém parku je zakázáno jezdit na kolech a můžete za to dokonce dostat pokutu. Kolo můžete vést a nebo ho zamknout do některého ze stojanů v areálu.

Po krátkém odpočinku a povinném focení jsme se vymotali z francouzské zahrady před zámkem zpět na cyklotrasu a vydali se směrem k Janohradu. Od zámku je to po rovince zhruba 2,5 km.

21,6 km – Janův hrad

januv_hradJanův hrad vypadá na první pohled jako zřícenina, ale zdání klame. Hrad vznikl v období romantismu na počátku 19, století. Byl plně obyvatelný a sloužil jako myslivna a lovecký zámeček pro šlechtu. Janův hrad stojí na zpevněném břehu Dyje. Kolem se rozkládá lužní les, který je domovem mnoha vzácných a chráněnných živočichů.

Tentokrát se nám vyplatilo, že jsem si pro nás výlet přivstali. Kolem zámečku jsme potkali jen minimum lidí a mohli jsme si tak alespoň částečně užít klid a vychutnat příjemné prostředí bez tisíců návštěvníků, kteří sem každý den v hlavní sezóně zamíří. V okolí hradu je několik stánků s občerstvením, takže si můžete dát pivo nebo něco dobrého k snědku. Bohužel vzhled některých stánků do okolí vůbec nezapadá a pěknou siluetu Janohradu docela kazí, ale stánkařům je to zjevně jedno, což je škoda.

26,7 km – Apollónův chrám

Apollonuv_chramPo krátkém odpočinku jsme se opět vrátili do sedel a popojeli dále. Cesta skrz lužní les je příjemná a rychle utíká. Za parného léta se tu příjemně ochladíte. Pokud byste s cyklostezky, které lesem vede neuhnuli, dojeli byste až na slavkovské bojiště. My zhruba v polovině ale odbočili a moravskou Amazonii jsme opustili, abychom se mohli podívat k Apollónově chrámu. Oba dva si ho pamatujeme z dětství, ale vtipné je, že každý má vzpomínku trošku jinačí. Především jsme si mysleli, že se nachází na rovné silnici mezi Lednicí a Valticemi. Ve skutečnosti je ale nedaleko silnice, která spojuje Lednici s Břeclaví. Nedaleko Apollonova chrámu je stále kemp, ale u rybníka už není velká pláž s atrakcemi a celkově je okolní prostor tak trošku zanedbaný. Nicméně z terasy Apollonova chrámu se nabízejí nádherné výhledy do okolí. Prohlédnout si můžete Mlýnský i prostřední rybník, a když si příjezd na vyhlídku dobře naplánujete, můžete stihnout i působivý západ slunce.

Apollonův chrám je další z drobných staveb, které jsou roztroušeny po Lednicko- valtickém areálu. Je zasvěcený bohu Slunce Apollónovy, jehož zobrazení najdete na průčelí monumentální empírové stavby. Protože na „Apollónovi“ bylo oproti Janovu hradu na náš vkus už trošku moc lidí, zvedli jsme kotvy a pokračovali k Novému dvoru.

Knížecí stezka mezi Apollónovým chrámem a hospodářským Novým dvorech byla opravdu hodně rozblácené. Rozhodně doporučujeme před cestou zkontrolovat blatníky a být v pozoru. Díky hustému provozu v obou směrech je občas nutné z kola seskočit a uhnout mimo cestu.

28,6 km – Nový dvůr

novy_dvurK Novému dvoru jsme dorazili relativně čistí, což považuji za úspěch, protože spadnout do rozježděného bahna by bylo asi to poslední, co bych si přála 🙂 A čekalo nás vcelku příjemné překvapení. Nový dvůr není rozhodně tak známý jako Minaret či Janův chrám. Od začátku byl projektován a využíván jako hospodářský dvůr a nesloužil k okrase jako ostatní salety, ale i přesto jde o nádhernou stavbu, která by si možná v současné době zasloužila o trošku více péče a pozornosti.

Nový dvůr projektoval dvorní architekt Josef Hardmuth, který je podepsaný i pod stavbou minaretu. Statek původně sloužil k chovu krav a šlechtěných merino ovcí, později byl rozšířen i o stáje pro koně. Za komunismu dostal, stejně jako většina památkových objektů bohužel „dost na frak“. V současné době se v areálu chovají dostihoví plnokrevníci. Areál bývá otevřený pouze při zvláštních příležitostech, ale i přesto se při cestě okolo můžete podívat alespoň na nádherné empírové průčelí a občerstvit se ve stánku či zajít do malého infocentra.

29,3 km – Chrám Tří Grácií

Tri_gracieJen pár set metrů do hospodářského dvora se nachází Chrám Tří grácií. Za mě jde asi o nejhezčí stavbu Lednicko-valtického areálu, ale bohužel stejně jako u Apollónova chrámu je zde  v letní sezóně tolik lidí, že si stavbu nejde ani pořádně užít.

Celkem vtipné je, že Chrám Tří grácií byl postaven jako obydlí pro personál a částečně jako letohrádek. Skoro bych si přála být zde služebnou 🙂 Nicméně socha, která se nachází v prostoru před sloupořadím je krásná. Moc se neví, že nezobrazuje 3 řecké bohyně Artemis, Afroditu a Athénu, ale pohybě krásy a půvabu Charitky. A opravdu jsou moc půvabné!

31,2 km – Hubertova kaple

Znovu jsme nasedli na kolo a protože nás už hnal přeobědový hlad, tak jsem uháněli směrem k Valticím. Cesta vede z mírného kopce a opět lesem, což je v letních dnech více než příjemné. Po necelých dvou kilometrech jsme minuli Hubertovu kapli. Svatý Hubert jako patron lovu držel ochrannou ruku na knížecími lovci a před začátkem každého lovu zde byla sloužena mše.

33,2 km – Rendez-vouz

Rendez-vouzPřed námi byla poslední zastávka před obědem a také měla mnoho spojeného s lovem. Jde o Dianin Chrám, nebo-li Rendez-vouz. Diana byla římská bohyně lovu a v tomto případě propůjčila svoje jméno klasicistnímu loveckému zámečku ve tvaru římského triumfálního oblouku, který se tyčí v lesích nedaleko Valtic. Stavba je opravdu monumentální a kdybychom nevěděli, že na nás na lesním palouku čeká, asi bychom byli dost šokováni. Lichtenštejnové zkrátka nebyli žádní troškaři a majetek, který získali si uměl patřičně užít. Zároveň lze říci, že mysleli i na obyvatele jejich panství, protože na práci na stavbách zaměstnávali místní obyvatelstvo a dávali jim tak možnost k obživě. Část místních našla také uplatnění jako služebnictvo na zámku Lednice nebo ve Valticích. Mnoho lidí se také musela starat o zásobování knížecí kuchyně a o nádherné zahrady, které k sídlům patřili. Takže rozhodně nelze říct, že by se jednalo pouze o marnotratníky. Je nutné vidět věci v širším kontextu a mě projížďka po Lednicko-valtickém areálu donutila ocenit jejich dílo, kterým se dodnes můžeme těšit.

37,3 km – Valtice

ValticeAle na dlouhé filosofické debaty již na konci cesty opravdu nezbývaly síly. Před námi bylo posledních pár kilometrů do Valtic a vytoužený oběd! Cesta vedla příjemně z kopce a otevřel se nám na posledním úseku výhled na překrásný barokní valtický zámek. Zaparkovali jsme kola nedaleko náměstí a dopřáli si pořádně vydatný cyklistický oběd. A navrch jako odměnu za ujeté kilometry pořádný kopec zmrzliny U zmrzlináře. Tohle nové zmrzlinářství ve Valticích prostě nesmíte minout. Byla to nejlepší zmrzlina, kterou jsem za dlouhou dobu jedla a kdybych měla v žaludku ještě místo, ochutnala bych všechny druhy. Bohužel jsem byla přecpaná k prasknutí a tak se mám na příští návštěvě Valtic na co těšit.

39,3 km – Kolonáda na Reistně

Po obědě jsme si prošli zámek a zámeckou zahradu a na nádvoří se zaposlouchali do moravských melodií cimbálové kapely, která zde v létě každý víkend vystupuje. Nakonec došlo i na sklenku vína, protože jsme věděli, že od penzionu nás dělí už jen 4 kilometry a po cyklotrasách to nějak zvládneme. Po cestě jsem samozřejmě nevynechali úplně poslední saletu, kterou jsme měli v plánu, a to krásnou kolonádu na Reistně, která se tyčí na kopečku nad Valticemi. Když pominu opět davy lidí a cyklistů, tak to bylo krásné zakončení našeho cykloputování. Z vyhlídky na Reistně je krásně vidět nejen celé Valtice, ale nahlédnout můžete i k našim sousedům do Rakouska. Za minulého režimu, kdy byly Valtice i okolní obce v pohraničním střeženém pásmu, sloužila Kolonáda jako pozorovatelna pohraniční stráže. Ostatně o tom, jak to v okolí hranic s Rakouskem za komunistů vypadalo se nejlépe dozvíte v Muzeu železné opony, které se nachází kousek od kolonády. My jsme kolem něj jen profrčeli a dojeli zpět do Úval.

42,5 km – Úvaly u Valtic

Příjemně unavení, jsem si spokojeně přiťukli, protože jsem nezmokli, ani nepíchli, ani nehavarovali a hlavně jsem si celý den parádně užili!

 

 

Menu